Komentovaná prohlídka výstavy "INTERAKCE" aneb dotýkat se hvězd

Autoři výstavy "INTERAKCE" aneb dotýkat se hvězd, Vladimír Franz a Patrik Rutkovský Vás osobně provedou rozsáhlou výstavou velkoformátových obrazů v industriálních prostorech FABRIKY 1861.

Vstup na akci je volný, samozřejmě jsou vítáni všichni milovníci výtvarného umění. Budeme pro Vás mít k dispozici také bar pro Vaše občerstvení.

A co o výstavě říká jeden z autorů Vladimír Franz?

„Jak sevřít viděné s neviditelným, vyjádřitelné s nevyjádřitelným? Jak dojít k syntéze? Sumě? Plně a bezezbytku?

Jsem uprostřed krajiny, kterou nosím uvnitř. Vydávám se, jsa její součástí, do události jejího středu.. Chci být účasten jejích procesů. Dotknout se ustavičného probíhání její vitality. Petrifikovat jej, zastavit nezastavitelné v bodu těsně po jejím Velkém třesku, těsně před definitivním zformováním se. Sevřít ji v její podstatě a mnohosti, stvořit tak stroj. Ekvivalent. Ustavičně produkující jev zvaný krajina či její součást. Koncept! Obraz…

Tedy: Obraz je otevřenou formou s tvůrcem ve svém středu, formou zvolna negující lešení rámu. Kam klidně může vjet traktor, vlétnout moucha či spadnout hvězda. Obraz je také svědectvím či podáním zprávy: byl jsem při tom. Jehož životnost je přečasto přímo úměrná prožitku, energii a posedlosti, s níž byl vytvořen. Proces malby je souloží s materiálem, provedenou zkratem básně!

K tomu všemu je však nezbytné ustavičně udržovat živý a žitý kontakt s realitou. Vznikají akvarely. Konkrétně pojmenovávající. Na konkrétních místech. Technika čistého myšlení – jako karate či šerm. Kde každá oprava nutně znamená jizvu po zranění či operaci…Tak jako Leoš Janáček sbíral nápěvky, aniž by je konkrétně ve svých definitivních dílech používal, tak vím i já, že ne každý akvarel vyžaduje následnost. Kontakt s realitou je však stvrzen.

Prodotýkat se k podstatě. Kde se voda, země i vzduch vzájemně prostupují a stávají se prahmotou. Tak jako v akvarelu - kde světloprostor je předem dán (není proto nutno používat prostředky iluzívnosti), je v obrazech nutno přistupovat k barvě, jakožto k vlastnosti stínu. Jde o vymezení a pojmenování prostoru prostřednictvím uzlových bodů-hybatelů. (Podobně jako je tomu např. při rentgenovém snímku, Turínském plátně, či gotických mizejících freskách, kde z fragmentů přesto vyčteme, celistvost.) Vzhledem ke skutečnosti, že se barva na obraze často chová jakožto dusící make-up, nikoli jeho „znějící tělo obrazu“, volím metodu oboustranného dotýkání se suchými pigmenty. Barva tak dostává vnitřní živost, akceschopnost a je tak, kromě nepopisného pojmenování světla i prostoru, schopna obsáhnout i další veličinu - totiž plynutí času.„

Těšíme se na Vás 4. srpna ve FABRICE!

‍